Příspěvky

Kohoutí zápasy

-
Obrázek
                                             Na okraji rozbité, Indonéské silnice, ve změti pobíhajících psů, slepic a klaksonů motorek se krčí postarší muž. V ruce svírá několik desítek barevných obrazů na tvrdých kartonech a posunky nás láká, ať k němu přistoupíme. Špinavými prsty překlápí své výtvory jeden přes druhý a nabízí je nám za zvýhodněnou cenu. „Při koupi tří dostat čtvrtý zdarma.“   V nabídce jsou tradiční Balijské motivy, vyhotovené pomocí lávové drti a přírodních pigmentů. Vybíráme několik maleb s hinduistickými bohy, démony a jednu krajinku.   Se zájmem se zastavujeme u obrazu muže s kohoutem v kleci. “To jsou kohoutí zápasy? Můžeme je tu vidět naživo?” Snažíme se zjistit co nejprimitivnější angličtinou. Muž se k nám nakrčí. Tiše prozrazuje místo a čas, kde na něj máme večer čekat. Přislíbí odvoz na své motorce. Líbíme se mu. Do ledvinky si s úsměvem od ucha k uchu zastrčí stotisícovou bankovku rupií. Balijský Horst Fuchs v akci. Odcházíme s plnou náručí obrázků.
Okomentovat
Další informace

Ostrov bohů

-
Obrázek
Je brzy ráno. Bosýma nohama pomalu našlapuji po ebenově černém písku a poslouchám hudbu přílivu Indického oceánu. Před sebou mám výhled na Mount Agung, nejvyšší sopku Bali. První sluneční paprsky se zpoza obra pomalu ale jistě škrábou až k samotnému vrcholu, z kterého vychází něžné vzdechy kouře. Snaží se působit nevinně, ale nenechte se oklamat. Vulkán jen zřídkakdy podřimuje, je to ohnivý drak. Opodál se pod palmou s kokosy pasou balijské slípky patřící místním rybářům, kteří se právě vracejí z nočního lovu ve svých malých loďkách. Na břehu na ně čekají jejich ženy, oblečené do dlouhých, vzorovaných sarungů hrajících všemi barvami. Pokládají na zem drobné obětiny. Košíčky z banánových listů obsahující květiny, bonbóny a ručně balené cigarety. Nakonec zapálí vonné tyčinky a zapíchnou je do písku. Vůně se line po celé pláži a podtrhuje tak kouzlo onoho každodenního rituálu, kterým vyjadřují poděkování oceánu za hojnost a klidnou hladinu při chytání ryb. Odpolední odliv pak dary spláchn
Okomentovat
Další informace

Hippie Beach

-
Obrázek
      Kalima. Zabořená v křiklavě fialový pohovce na terásce jedné z mnoha pidi vilek, rozsetých po kopcích Costa Adeje pozoruji zvláštní, meteorologický úkaz. Vítr z Afrického kontinentu s sebou přináší horký vzduch, prosycený pískem ze Sahary a zahaluje tak celý ostrov do oparu zlaté mlhy. Pohled do ulice působí měkce. Jako by někdo vzal brusný papír a důkladně objel hrany každého domu, palmy, auta i všech pouličních lamp. Vedro je nesnesitelné, ke čtyřiceti stupňům ve stínu, viditelnost na dálku se vůči normálu snížila o polovinu. Tento jev nastává na ostrovech dvakrát až třikrát do roka a my máme tu čest ho teď pocítit na vlastní plíce. Dnešní noc strávíme na jedné z divokých pláží za městem. Hippie beach je odlehlé místo mezi obrovskými útesy a cesta tam vede kaskadérským sestupem z ostrého srázu. Ty nejhezčí výjevy si člověk musí vždy tak trochu zasloužit a zdá se mi to vcelku spravedlivé. Ze změti myšlenek o ničem mě vytrhne pípnutí zprávy od Martina. Zvedám se z gauče. Ba
Okomentovat
Další informace

Bangkok

-
Obrázek
  Bangkok Stojím před prosklenými dveřmi letiště ve Vídni. Na zádech mám zbytečně narvanou krosnu a v ruce žmoulám ubalený cigáro, zkracuji si tak čas a život zároveň.   Máme před sebou desetihodinový let do Bangkoku. Moje doposud nejdelší cesta v letadle trvala hodiny dvě a navrch jsem ještě nikdy nepřekročila Evropský kontinent. Mám ráda tyhle životní poprvé. Prolomit neznámo, vyjít z vlastní komfortní zóny. Jsem přesvědčená, že tyhle situace dělají člověka silnějším.  Jdeme směrem k okýnku na check-in, odložit krosny. Máme štěstí na Češku za přepážkou. „Ale vy nemáte koupenou zpáteční letenku, to při letu do Thajska mít musíte, jinak Vás nevpustí.“   Ajaj.  Rychle rozkliknu stránku Skyscanner a hledáme nejlevnější letenku z Thajska kamkoliv cca za měsíc. Malajsie z toho vychází jako ideální řešení. Vybaveno. Shazuji těžký batoh z hřbetu, přebírám palubní lístek a jdu čekat na volání do odletové haly. Po deseti hodinách letu, pěti příšerných filmech a po třech jídlech z plastový
1 komentář
Další informace

Noc v Los Cristianos

-
Obrázek
Za zády máme gigantickou sopku Pico del Teide, na zádech dvacetikilový bágly a nad hlavou tu nejmodřejší oblohu, co dokáže tenhle svět vytvořit. Je vedro. Už třetí den nás škvaří africký slunce v horách, oči máme pro změnu vyškvařený tou nádherou všude kolem. Červenočerný hory tu rostou ze zlatých kup písku, jediná zdejší flóra jsou kaktusy, pod nima se míhá jediná místní fauna, drobné ještěrky. Toť vše. Měsíční krajina obklopená mořem z mraků. Klesáme. Vrchol jsme zdolali kolem 5. hodiny ranní za pomocí čelovek a péřových bund. Počkali jsme si tam na jeden z nejvyjimečnějších východů slunce v našem životě a pak se nenápadně mezi všemi těmi mrznoucími turisty s nevhodným oblečením a s gopro kamerama vytratili. Ve vzduchu je síra a pod nohama se nám rozpadají kusy ztuhlé lávy, inferno nebo ráj na zemi? Obojí.  Sakra, to je ale pekelný  horko. Jsme tři dny bez sprchy. Nový pot omývá z našich tváří ten starý, mňam. Rychle zapínám data a z posledních procent baterky hledám vhodné ubytování
Okomentovat
Další informace