Kohoutí zápasy
Na okraji rozbité, Indonéské silnice, ve změti pobíhajících
psů, slepic a klaksonů motorek se krčí postarší muž. V ruce svírá několik desítek
barevných obrazů na tvrdých kartonech a posunky nás láká, ať k němu přistoupíme.
Špinavými prsty překlápí své výtvory jeden přes druhý a nabízí je nám za zvýhodněnou
cenu. „Při koupi tří dostat čtvrtý zdarma.“ V nabídce jsou tradiční Balijské motivy,
vyhotovené pomocí lávové drti a přírodních pigmentů. Vybíráme několik maleb s
hinduistickými bohy, démony a jednu krajinku. Se zájmem se zastavujeme u obrazu muže s
kohoutem v kleci.
“To jsou kohoutí zápasy? Můžeme je tu vidět naživo?” Snažíme
se zjistit co nejprimitivnější angličtinou. Muž se k nám nakrčí. Tiše prozrazuje
místo a čas, kde na něj máme večer čekat. Přislíbí odvoz na své motorce. Líbíme
se mu. Do ledvinky si s úsměvem od ucha k uchu zastrčí stotisícovou
bankovku rupií. Balijský Horst Fuchs v akci. Odcházíme s plnou náručí obrázků.
Čas před setměním vyplňujeme, zastávkou do BFC na rychlou večeři.
BFC rovná se Balinese Fried Chicken. Balijské Smažené Kuře – Chcete-li. Podobnost
s jinými komerčními frenčízami čistě náhodná. V tu chvíli, kdy se usadím k plastovému stolku, se na mě sesype skupinka místních děvčat staršího školního
věku. Pod palbou předních kamer mobilních telefonů si přijdu trochu jako
Britney Spears, usmívám se na selfíčka s indonéskými puberťačkami. Je to bizarní.
Pro pochopení kontextu, právě se nacházíme ve vnitrozemní oblasti Kintamani, blízko
vulkánu Mount Batur. Turisty se to tu během dne příliš nehemží. Najíždí pouze speciální
autobusy, za účelem nočních treků na sopku. Brzy ráno se pak vytratí se
svými pasažéry do upravených, nablýskaných letovisek zpátky k oceánu. Pryč
od bídy místních obyvatel, kteří se živí převážně primitivním zemědělstvím a
prodejem drobných suvenýrů.
Po večeři se procházíme kolem špinavého jezera a pozorujeme rybáře. Loďky se poklidně pohupují ze strany na stranu. Muži do nich
vytahují své sítě, které jim zajišťují obživu pro celou rodinu. Mezi hromadou
odpadků se v síti plácá pár drobných ryb. Odvrácená tvář Bali šklebící se
ve své surové kráse a krutosti se mi zarývá pod kůži. Hory zrcadlící se na vodní
hladině a zapadající slunce spolu tančí v křiklavě oranžových odstínech
mísících se s opálovou zelenou. Ve vzduchu je cítit bahno a chudoba.
Stmívá se. Postavíme
se v rohu ulice a čekáme na našeho nočního průvodce. Ve třech se nasoukáme na
motorku, která je sotva pro dva a necháváme se cizincem s obrázky odvézt na
místo konání. Projíždíme prostou, zaprášenou vesnicí. Lidé tu žijí pod střechami
z plechu a v domech z lávového kamení. Bosé ženy v roztrhaných sukních sklízejí
rýži z bahnitých polí, některé z nich mají na zádech dítě v šátku. Připadám si
jako v záběrech z cestopisného dokumentu od BBC. Všude kolem nás pobíhají divocí
psi, vrčí a vyceňují ostré špičáky. Opovaž se přiblížit, bělochu. Po dvaceti
minutách jízdy po hrbolaté cestě nás muž vysazuje před nenápadným, zděným domem
u jezera. “Začínat za půl hodiny.” Ubalíme si cigaretu a postáváme kousek od
hloučku několika Balijců. Kouří cigarety bez filtru, žvýkají betel a nenápadně po nás
pošilhávají, pošilháváme zpět. Z domu se ozývá tlumené kokrhání. Zápasy kohoutů
jsou v Indonésii oficiálně zakázané. Výjimku mají náboženské obřady, konající se pouze v chrámech.
Brána do domu se otevře. Ilegální sešlost začíná. Vstupujeme
do prostoru připomínající altán. V jeho středu je vyhloubena hliněná, udusaná jáma
podobná vypuštěnému bazénu. Vně jámy se shlukují diváci. Uvnitř se už chystají
účastníci zápasů se svými kohoutími šampiony. Fakt, že tu jsem jediná žena
a že tu jsme dva samotní běloši mě ze začátku lehce znepokojí. Nikdo se na nás však
nedívá pohledem, který by prozrazoval, že tu nejsme vítaní. V očích mužů probleskává
zvědavost, hra sama o sobě je však naštěstí mnohem záživnější. Přichází první
kolo. Zápas začíná uzavíráním sázek na vítěze a přihazováním bankovek do slaměného
košíku. V rohu pódia hraje několik zúčastněných zvláštní karetní hru, které
nedokážu za boha porozumět.
SALASALA SALA SALA SALA
SALAAAASALAAAAA.
Povzbudivé pokřiky rozbublávají kotel vzrušující atmosféry.
Za horlivého povzbuzování publika jsou proti sobě ptáci z kopulovitých, proutěných
klícek vypuštěni. Instinkt je k sobě v mžiku vteřiny přilepí jako dva
velké, agresivní, okřídlené magnety. Začíná boj na život a na smrt. Dlouhé stříbrné
břitvy připevněné provázkem k pařátům činí jejich útoky téměř smrtelnými. Ostrými
zobáky se snaží jeden druhého klovat do slabin, seč jim síly stačí. Do posledního
dechu.
Dav vře. Pulsuje. Hlučně fandí svým favoritům. Hazard. To
jest odvěká metla lidstva, primitivní vášeň, jež si najde skulinku v srdci každého
muže. Po několika desítkách napínavých minut je jasno. Slabší ze soupeřů se submisivně
přikrčí k zemi, je raněn, ne však mrtev. První zápas končí. Sázející inkasují výhry
a majitel vítěze si hrdě přebírá svou odměnu. Poté nastoupí na bojiště noví
favorité. Podobná scéna se během dalších dvou hodin opakuje ještě několikrát. K
našemu překvapení a radosti zároveň žádné ze zvířat na místě nezemře. Bohužel tomu tak
ale vždy není.
Komentáře
Okomentovat